Můj příběh začal před 14 lety. Do té doby jsem nevěděla, co je to nemoc. Tehdy mě poškrábala kočka. Myslela jsem že jsem se zbláznila. Kolabovala jsem, byla hrozně unavená, v žilách mi kolovala rozpálená peprmintka a měla prapodivné psychostavy. Nějak se to nakoplo do stavu - sotva lezu, ale pracuju. Vůbec jsem netušila, že lékaři neznají nemoc kočičího škrábnutí. Po pár letech mě kouslo klíště. Měla jsem netypický erythem, hroutila se mi hrudní páteř a v důsledku toho jsem se dostala do velmi špatného stavu se srdcem a dýcháním. Život mi zachránil chiropraktik. Testy na boreliozu byly negativní, ovšem byly dělané ihned po zákusu. Na erythem mi byl nasazen ihned penicilin na deset dní. Za půl roku jsem vstala z lůžka a fungovala. I ty původní věci, co jsem měla roky od té kočky zmizely. Čtyři roky na to jsem začala mít povolené vazy, začaly mě brutálně bolet klouby, objevil se mi ten samý erythem na tom samém místě...po x týdnech brutální chřipka bez rýmy a kašle, po x měsících to přešlo do neuroformy...od té doby jsem ležák. První rok jsem čekala na to, co lékaři, ovšem podle nich jsem zdravá jak řípa. Protože to se mnou šlo hodně rychle z kopce, tak jsem se dostala do situace, buď se začnu léčit sama, nebo se zprovodím ze světa. A protože jsem neudržela ani žiletku v ruce, tak jsem zvolila první možnost. Večer jsem spolkla první doxycyclin a ráno už se mi přestával kroutit krk, úplně zničeho nic, tak jsem se té cesty chytla. Neovládala jsem svoje tělo, to, že jsem si nenašla ani nos mezi očima, bylo neurologovi k smíchu. Poslední moje dg. byla mentální anorektička a byla to moje poslední návštěva u lékaře v ČR. Nyní polykám atb. už třetím rokem, úplnou náhodou jsem zjistila a našla jsem si lékaře v Německu. Zajímavé bylo, že jsem nebyla jen u jednoho, ten první mi dal rozsáhlý dotazník symptomů, po přečtení se vyděsil a okamžitě nasadil to nejsilnější kombo atb., co ordinoval. Ten druhý to samé, akorát mě okamžitě objednal na kapačky. Oba to udělali ještě před tím, než mi vůbec nabrali krev a žádný pozitivní testy jsem jim neukázala, protože jsem ani žádný neměla. To bylo poprvé, kdy lékař u mě věděl, která bije a co má dělat. Za samoléčbu mě oba pochválili, že byla správná a udělala jsem prý moc dobře. Postupem času jsem řešila mega masivního Asperilla v dutinách (zobrazeno na MR) + výtěry od veterináře, Masivního Helicobaktera. Dále řeším Zákopovou horečku, nemoc kočičího škrábnutí, boreliozu, Mykoplazmy, Chlamýdie, Morgellony, HSV1 v likvoru, Klíšťová encefalitida v krvi a nyní budu přidávat lék na Babesii. Všechny uvedené mám pozitivní v testech, kromě Babesie, no a samozřejmě Morgellonů, na Babesii je klinické podezření, testy nikdy nedělány.Takže bilance po 4 letech je - že jsem asi o 80 symtomů natrvalo lehčí, ovládám svoje tělo, neplazím se po hodinovým přemlouvání po čtyřech na záchod, není mi nesnesitelně zle a nechci se už zabít, nemám halucinace, nebudím se ve 3 ráno půl metru nad lůžkem v tetanické křeči, horečky, totálně rozložená osobnost, neschopnost se soustředit, myslet, schopnost komunikovat atd. je už taky minulost. Nyní začínám pracovat, řídit auto (to jsem dříve nevěděla, jak se to dělá), začínám cítit tělo a až na nějaký léze na mozku je to fajn. Dokonce se moje obvodní lékařka přestala smát, že mě ten lékař v Německu ještě léčí...
Kdyby nebylo internetu, veterináře a jiných okolností, který mě praštily úplně náhodou přes nos, tak už bych tu dneska nebyla. Je mi 34 let a mám dítě.
Všechny nemoci, který vlastním a je jich dost, byly pro lékaře klinicky nezjistitelné A testy mi kromě lumbálky po těžkém urazu a 4 letech na lůžku nikdo pořádně neudělal. Tyhle nemoci jsou neměřitelný. Nikdo nemá představu, dokud to nezažije. Třeba to, že na psychostavy nezabere žádné antidepresivum, ale atb., jaké překvapení to pro mě bylo...se svým lékařem si velmi rozumím, má ohromnou praxi a přesně ví, nebo tuší...ač sám nikdy nemocný nebyl. Prý jsem na dobré cestě.